SQL = structured query language, je standardizovaný dotazovací jazyk používaný pro práci s daty v relačních databázích

Příkazy e mohou více či méně lišit pro konkrétní databázi

SQL příkazy se dělí na čtyři základní skupiny:

• Příkazy pro definici dat (CREATE, ALTER, DROP, …)
• Příkazy pro manipulaci s daty (SELECT, INSERT, UPDATE, DELETE, …)
• Příkazy pro řízení přístupových práv (GRANT, REVOKE)
• Příkazy pro řízení transakcí (START TRANSACTION, COMMIT, ROLLBACK)
• Ostatní nebo speciální příkazy

Lze označit jako DDL – Data Definition Language

CREATE - slouží pro vytváření nových objektů

- například: tabulku, index, pohled, proceduru

Vytvoření pohledu

CREATE VIEW <nazev pohledu>
AS
<SELECT prikaz>

Vytvoření indexu

CREATE [UNIQUE] [CLUSTERED | NONCLUSTERED]
INDEX <nazev indexu> ON <nazev tabulky nebo pohledu>(<nazev sloupce> [ASC | DESC]
[,...n])

ALTER - slouží pro upravení objektů

DROP - pro smazání objektů

Slouží pro manipulaci s daty.

DELETE - maže data z tabulky

DELETE from users where (age < 13)

UPDATE - aktualizuje data

UPDATE users set city = 'Brno', wtf = 'FIT' where (surname = 'Novák')

INSERT - vkládáme nová data

INSERT into users (name, surname, age) values ('Jiri', 'Janda', 22)

SELECT - nejčastější příkaz

• V příkazu vybíráme s jakými sloupci v jaké tabulce (tabulkách) budeme pracovat a dale podminku která řádky mají být zpracovány.
• nejkomplikovanější příkaz, má spoustu volitelných podčástí

• where - společný i pro ostatní kromě insertu. Obsahuje podmínky, mohou se spojovat and / or, používat závorky atd.
• group by - Seskupení záznamů znamená, že shrneme informace několika záznamů do jednoho záznamu. K tomuto používáme GROUP BY, za kterým uvedeme název sloupce, podle kterého se mají záznamy seskupit (všechny záznamy, které mají stejnou hodnotu tohoto sloupce, se sloučí do jednoho záznamu).
• having - je velmi podobná podmínce WHERE. Rozdíl je v tom, že podmínka WHERE omezuje ještě neseskupené záznamy a podmínka HAVING omezuje seskupené záznamy. Další rozdíl je, že podmínka HAVING se musí týkat sloupce, který má konstantní hodnotu a nebo agregační funkce. Př. (HAVING `pocet` > 5)
• order by - specifikuje, podle čeho budou výstupní data seřazena - sloupec asc / desc
• distinct Uvedením klíčového slova DISTINCT se eliminují duplicitní řádky „Ze kterých měst jsou klienti spořitelny?“ SELECT DISTINCT město FROM Klient

Transakce a prava jsme prakticky neprobírali.

Slouží ke spojování výsledku dotazu SELECT ze dvou vstupních množin (typicky tabulek relační databáze).

Vnitřní spojení - Nejjednodušší variantou je tzv. INNER JOIN (pozn. INNER a OUTER není nutné používat a v podstatě se ani nedoporučuje používat - zbytečně prodlužují zápis). Ten odpovídá kartézskému součinu tabulek a aplikaci predikátu na tento součin.

• obecné na základě podmínky (T1 JOIN T2 ON A<C)
• na základě rovnosti (equijoin) (T1 JOIN T2 ON A=D)
• přirozené (natural join) (T1 NATURAL JOIN T2)- Přirozené spojování (NATURAL

JOIN) je zvláštním případem vnitřního spojování, kde je spojovací podmínka realizována automaticky dle shodnosti názvů a datových typů ve spojovaných tabulkách. Pro nemožnost konkrétněji definovat ve spojovacích tabulkách, ale pouze strukturou, není tento typ tolik používán.

Vnější spojení - Vnější spojování (OUTER JOIN) generuje výstupní množinu omezenou o spojovací podmínky podobně jako vnitřní spojování, pokud však není nalezen vhodný řádek v druhé množině, je nenalezený řádek nahrazen hodnotami NULL. Dle typu vnějšího spojení mohou být doplňovány řádky z jedné nebo obou vstupních množin. Výsledkem vnějšího spojování jsou řádky naplněné hodnotami ze vstupních množin i částečně.

Částečné vnější spojování - Pro částečné vnější spojování jsou definována klíčová slova LEFT a RIGHT, která definují, která vstupní množina má zahrnuté všechny řádky v množině výstupní, tj. která vstupní množina není doplňována o NULL hodnoty

Lze použít i FULL OUTER JOIN.

SQL umožňuje v klauzuli FROM uvádět nejen jména tabulek, ale i tabulkové výrazy, resp. výraz spojení